Nebojte se Operačního sálu !

Ponurá, nekonečně dlouhá chodba , bílé kachličky na stěnách, vrzající dvoukřídlé dveře, mísící se zápach desinfekce s nasládým pachem krve, nemocniční zřízenec v umouněné čepici, přísná a strohá vrchní sestra operačního traktu...

..., míhající se bílé postavy chirurgů, vtíravé šumění proudící vody, pára sterilizátoru, zašedlý operační stůl, uhrančivý uspavač-anesteziolog, ostré světlo operační lampy... "počítejte od jedné do sta" zní přísný příkaz chirurga, sklánějícího se nad bezmocným pacientem, a nemelte s sebou, nebo říznu vedle!. Počítejte... sedm.. osm..de...

Takže se raději rychle odpoutáme od téměř hororové scény operačního sálu začátku minulého století a nahlédneme do operačního traktu současnosti.

"Takže paní Květinková, chcete při Vaší operaci poslouchat Vaši oblíbenou country hudbu, klasiku, nebo chcete příjemně pospávat. Jaké Vám mám namíchat sny?..ptá se při předoperačním vyšetření anesteziolog / chirurgové jim říkají tajně uspavači, ale oni to nemají moc rádi/ paní Květinkové. "A to budu při operaci poslouchat hudbu? A to nebudu cítit bolest?" diví se paní Květinková.

Usměvavá sestřička z recepce vede paní Květinkovou na lůžkové oddělení. Dřevěné vstupní dvéře a za nimi dřevem obložená chodba, odkud jsou bezbarierové vstupy na jednotlivé pokoje chirurgického lůžkového oddělení. Obrazy a tapiserie na stěnách "zateplují" celkový dojem. V televizním pokojíku několik pacientů po včerejší operaci pozorně sleduje Natalii Oreiro v romantickém seriálu a pánové se už těší na večerní finále Borusie Dortmund. Z malé jídelny voní mátový čaj a paní sanitárka v modrých šatičkách roznáší svačinu.

Paní Květinková se nebojí ani chirurga, který se jde na ni podívat na její pokoj ještě před operací aby si ještě těsně před výkonem připoměl její konkretní případ. Paní Květinková se nebojí , protože se s ním setkala již dříve na ambulanci, kdy ji vyšetřil a kdy si popovídali o její operaci. "Tak jdeme na to"! Dodává chirurg poněkud laškovně, ale v jeho očích je již vidět klidné soustředění. Paní Květinkové se ujímají dvě usměvavé sestřičky a najednou paní Květinková leží na operačním stole klimatizovaného operačního sálu v příjemné barvě zelené louky, sálem se line tichá hudba a paní Květinková si musí připomenout, že je vlastně na operačním sále.

Necháme teď v klidu pracovat chirurgy, anesteziology, sestřičky-instrumentářky, a všechny pracovníky operačního traktu, kteří musí tvořit sehraný tým a posuneme se o několik hodin dále.

"Paní Květinková, napijeme se čaje a pak se půjdeme spolu projít". Říká sestřička odpolední služby. "Projít" ? Diví se paní Květinková. "Vždyť jsem dneska byla operována"! "No právě proto, pan doktor už vstávání povolil." Paní Květinková nevěří svým smyslům, když několik hodin po operaci chodí po svých a ono to jde.

Při večerní vizitě se službu mající chirurg ptá, má-li paní Květinková nějaké bolesti a zdůrazňuje , že není třeba trpět žádnou bolest. Domlouvá se s paní, co bude zítra jíst a pít a kdy mnůže přijímat návštěvy a kdy může jít na televizi.

Další den dostává paní Květinková užitečné rady jak prožít doma pooperační období, jak předejít dalším nemocem a najdnou je tu chvíle kdy dostává propouštěcí zprávu a jede domů! Nevěříte? Pokud máte zdravotní problém, příijďte si to vyzkoušet.